Štefan Anián Jedlík

Štefan Anián Jedlík
Rodné jméno	Jedlik István
Narození	11. ledna 1800 Zemné Uhersko Uhersko
Úmrtí	13. prosince 1895 (ve věku 95 let) nebo 12. prosince 1895 (ve věku 95 let) Győr Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Bydliště	Győr
Alma mater	univerzita v Pešti
Povolání	profesor fyziky
Zaměstnavatelé	lyceum v Győru královská akademie v Bratislavě univerzita v Pešti
Titul	doktor filosofie
Ocenění	Řád železné koruny 2. třídy (1879)
Nábož. vyznání	římskokatolické – člen benediktínského řádu
Funkce	rektor (Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti; 1863–1864)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Anián Jedlík, maďarsky Jedlik Ányos István, latinsky Stephanus Anianus Jedlik (11. ledna 1800 Zemné – 13. prosince 1895 Győr) byl uherský fyzik.

Původ

Jeho matka byla maďarská šlechtična a otec Slovák. Podle Jána Tibenského: …přestože vyrůstal v maďarském prostředí a maďarsky i cítil, po svých předcích byl nesporně slovenského původu, narodil se na Slovensku (v Zemném u Nových Zámků), navíc začas účinkoval v Bratislavě,…

Život

Štefan Anián Jedlík absolvoval gymnaziální studia v Trnavě (1810–1813) a Bratislavě (1814–1817) a po vstupu do benediktinského řádu (1817) pokračoval ve studiích na řádovém lyceu v Győru (1817–1820) a v Pannonhalmě (1820–1822, 1823–1825), kde studoval teologii. Mezitím v roce 1822 získal doktorát filozofie na Pešťské univerzitě a ve školním roce 1822/1823 vyučoval na benediktinském gymnáziu v Győru. V roce 1825 ho vysvětili za kněze, celý svůj aktivní život však působil jako profesor fyziky:

• 1825–1831 na řádovém lyceu v Győru
• 1831–1840 na královské akademii v Bratislavě
• 1840–1878 na Pešťské univerzitě.

Po svém odchodu na důchod žil v řádovém domě benediktinů v Győru. V letech 1848–1849 byl děkanem filozofické fakulty a roku 1863–1864 i rektorem univerzity. Od roku 1858 byl řádným, od 1873 čestným členem Maďarské akademie věd.

Štefan Anián Jedlík zemřel 13. prosince 1895 v Győru v Maďarsku.

Dílo

Štefan Anián Jedlík byl vynikajícím, vědecky aktivním experimentálním fyzikem a konstruktérem přístrojů, který se svými výsledky, zejména v oblasti zkoumání elektromagnetických jevů, zařadil mezi nejvýznamnější vědce 19. století. O svých experimentech jen pramálo publikoval a většinu svých přístrojů zkonstruoval pouze jako demonstrační pomůcky, čímž jeho objevy zůstaly většinou nepovšimnuty. Maďary a Slováky je považován za vynálezce dynama a elektromotoru.

Prokazatelně již v letech 1827–1829, jako první na světě zkonstruoval model elektromotoru, ve kterém pevnou i otáčející část tvořily elektromagnety. Jeho elektromagnetický rotor byl průkopnický i použitím rtuťového komutátoru. V roce 1842 použil podobný motorek pro pohon vozíku pohybujícího se na kolejích. V roce 1861, tedy alespoň pět let před Wernerem Siemensem popsal a použil princip samobuzení na dynamu vlastní konstrukce.

Úspěšně se zabýval i konstruováním galvanických článků a akumulátorů, při kterých aplikoval několik původních konstrukčních prvků, například síťovou elektrodu. Jeho baterie leydenských lahví (později trubkových kondenzátorů vlastní konstrukce) byly přístroji na výrobu elektrických jisker extrémně velkých délek. Použil v nich zapojení (1863), jehož princip multiplikace se dodnes využívá v technice vysokého napětí.

Unikátní parametry měli i jeho přístroje na řezání optických mřížek. Jedlík zkonstruoval ještě celou řadu elektrotechnických a jiných fyzikálních přístrojů a demonstračních pomůcek. Mezi jeho rané vynálezy patřilo i zařízení na výrobu sodové vody, které se stalo základem prvního takto zaměřeného podniku v Uhersku v roce 1841 a bylo tak jediným Jedlíkovým vynálezem, který ještě během jeho života našel průmyslové uplatnění.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Anián Jedlík na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Štefan Anián Jedlík na Wikimedia Commons
• Štefan Anián Jedlík na stránkách Slovenské akademie věd