_ _ _ _____ ___ __ __ _(_) | _(_)___ / ( _ ) / /_ ___ ___ _ __ ___ \ \ /\ / / | |/ / | |_ \ / _ \| '_ \ / __/ _ \| '_ ` _ \ \ V V /| | <| |___) | (_) | (_) | (_| (_) | | | | | | \_/\_/ |_|_|\_\_|____/ \___/ \___(_)___\___/|_| |_| |_|
B1 Centauro | |
---|---|
B1 Centauro španělské armády. | |
Typ vozidla | stíhač tanků |
Země původu | Itálie |
Historie | |
Výrobce | Iveco, OTO Melara |
Období výroby | 1991 – současnost |
Ve službě | od r. 1991 |
Základní charakteristika | |
Posádka | 4 |
Délka | 8,555 m |
Šířka | 3,05 m |
Výška | 2,755 m |
Hmotnost | 24 t |
Pancéřování a výzbroj | |
Hlavní zbraň | 105mm kanón OTO Melara |
Sekundární zbraně | kulomet ráže 7,62 mm |
Pohon a pohyb | |
Motor | Iveco Diesel 6V |
Max. rychlost | 110 km/h |
Dojezd | 800 km |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
B1 Centauro je italský osmikolový stíhač tanků vyvinutý v 80. letech 20. století konsorciem Società Consortile Iveco Fiat - OTO Melara (CIO). Jeho hlavním uživatelem se roku 1991 stala italská armáda. Následně byl i exportován. Na základě vozidla Centauro vznikly i další typy obrněných vozidel, včetně bojového vozidla pěchoty VBM Freccia.
B1 Centauro byl navržen italskými společnostmi OTO Melara a Iveco jako náhrada za dosluhující tanky americké výroby M47 Patton, které by pomáhalo chránit pobřeží Jaderského moře a některé specifické oblasti vnitrozemí, kde hrozily akce výsadkářů Varšavské smlouvy. Byla požadováno výzbroj srovnatelná s německým tankem Leopard 1, jen průchodivost terénem se měla nacházet na vyšší úrovni. Po úspěšných zkouškách byla zahájena sériová výroba, která dala vzniknout zhruba 400 obrněnců. Dodávky probíhaly v letech 1991 – 2006.
V roce 2023 společnosti Leonardo a Iveco získaly objednávku na 98 vozidel přímé palebné podpory Centauro II se 120mm kanonem pro brazilskou armádu. Ve službě nahradí typ EE-9 Cascavel. Neuspělo americké vozidlo General Dynamics Land Systems LAV 700 AG a čínské NORINCO ST1-BR. Italskému konsorciu pomohl dřívější úspěch obrněného transportéru VBTP-MR Guarani, se kterým Centauro II sdílí přibližně čtvrtinu komponentů. Obě vozidla má kompletovat stejný brazilský závod.
Hlavní zbraní stíhače tanků je 105mm kanón o délce 52 násobků své ráže. Doplňují jej 2 kulomety, nejčastěji MG3, respektive jeho italská varianta MG 42/59. Pro dělo se převáží 40 kusů munice, pro kulomet 4000 kusů. Obrněnec disponuje - podobně jako tank Ariete - systémem řízení palby TURMS.
Vozidlo je na čele chráněno pancířem, jenž by měl odolat střelám ze zbraní do ráže 25 mm (možno navýšit na 30 mm), na bocích jej chrání pancíř odolný palbě ze zbraní do kalibru 14,5 mm. Obrněnec disponuje ochranným systémem proti chemickým, biologickým, radiologickým a nukleárním hrozbám, a laserovým výstražným systémem.
Vozidla byla prvně nasazena v roce 1993 v Somálsku v rámci akce Restore Hope. Vozidla se následně dostalo do misí v zemích bývalé Jugoslávie v rámci misí IFOR, SFOR a KFOR a zatím jejich posledním působištěm se stal Irák.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Centauro (autoblindo) na italské Wikipedii.