_ _    _ _____  ___   __                       
 __      _(_) | _(_)___ / ( _ ) / /_   ___ ___  _ __ ___  
 \ \ /\ / / | |/ / | |_ \ / _ \| '_ \ / __/ _ \| '_ ` _ \ 
  \ V  V /| |   <| |___) | (_) | (_) | (_| (_) | | | | | |
   \_/\_/ |_|_|\_\_|____/ \___/ \___(_)___\___/|_| |_| |_|

Guimarães

Dnes se ponoříme do tématu, které vzbuzuje zvědavost mnoha lidí. Guimarães je téma, které bylo v průběhu let předmětem debat a studií, a v tomto článku prozkoumáme jeho různé aspekty. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost Guimarães upoutal pozornost odborníků i nadšenců. V průběhu této analýzy prozkoumáme různé perspektivy, které existují na Guimarães, a pokusíme se osvětlit některé mýty a realitu, která ji obklopuje. Doufáme, že na konci tohoto článku čtenáři porozumí Guimarães úplněji a hlouběji a dokážou ocenit jeho význam v moderním světě.
Guimarães
Guimarães – znak
znak
Guimarães – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátPortugalskoPortugalsko Portugalsko
Guimarães
Guimarães
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha242,8 km²
Počet obyvatel158 124 (2011)
Hustota zalidnění651,1 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokalityHistorické centrum Guimarães a oblast Couros
Typkulturní dědictví
Kritériumii, iii, iv
Odkaz1031 (anglicky)
Zařazení2001 (25. zasedání)
Správa
Oficiální webwww.cm-guimaraes.pt
Telefonní předvolba253
PSČ4800 Guimarães
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guimarães je přímořské město ležící na pobřeží Atlantského oceánu v severozápadním Portugalsku v okrese Braga. Často se označuje za kolébku portugalského národa, jelikož se zde narodil historicky první portugalský král Alfons I. Portugalský.

Současná populace města přesahuje 52 000 obyvatel, v celém obvodu obce pak žije přibližně 158 tisíc obyvatel.

Historie

Středověký palác vévodů z Bragancy se sochou krále Alonsa I. (1887)

Území města bylo souvisle osídleno již od doby bronzové. Rozsáhlá archeologická lokalita byla akropolí s opevněným keltským opidem a mnoha kamennými domy, lázněmi a pohřewbištěm , na němž bylo napočítáno 625 obyvatel. V 1. století za císaře Tiberia město obsadili Římané, učinili z něj severní hranici své provincie Galia; v té době název Vimaranes. Po té poloostrov obsadili Arabové a v 9. století začala reconquista. V Galském království zde v 10. století postavili své sídlo vévodové z Bragancy. Mumadona Dias založila kapitulu s kolegiátním chrámem. 24. června 1128 se nedaleko města odehrála zásadní osvobozenwcká bitva, "Bitva o São Mamede". Ve 13. století, za vlády krále Dinise I. nastal všeobecný rozkvět kultury a náboženství, přišli mniši žebravých řádů, byly postaveny dvojí hradby (horního a dolního města).

Střed města byl pro svou uměleckou a historickou hodnotu v roce 2001 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. V roce 2023 byl areál chráněný UNESCEM rozšířen o oblast Couros. V této městské části se v minulosti soustředily řemeslné podniky zabývající se činěním kůží. Zachovaly se zde koželužny, dělnické domy a veřejné prostory z 19. století a počátku 20. století.

Památky

  • Castello (hrad), založila Mumadona Dias († 968), galská šlechtična, portugalská vévodkyně, vládla v Guimarães po smrti svého manžela, jedna z nejmocnějších žen Iberského poloostrova a středověké historie Portugalska; v kapli sv. archanděla Michaela v předhradí měl být pokřtěn král Alfons I.
  • Castro de Briteiros, keltské opidum doby bronzové a železné, v 1. století n.l. obsazené Římany; archeologická lokalita
  • Chrám Panny Marie svatých mučedníků - hlavní městský kostel, pod nímž je 24 farností; klasická stavba portugalského baroka
  • Bazilika sv. Petra založena počátkem 17. století, znovu postavena kolem roku 1735, r.1751 povýšena na baziliku minor; zcela přestavěna v letech 1883-1884
  • Historické náměstí Toural, s bazilikou sv. Petra, kašnou a radnicí
  • Praça da Oliveira - historické Oliveirovo náměstí
  • Historická univerzitní budova (Universidad de Minho)
  • Stará radnice

Partnerská města

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. a b National Institute of Statistics. Dostupné online. .

Externí odkazy