_ _    _ _____  ___   __                       
 __      _(_) | _(_)___ / ( _ ) / /_   ___ ___  _ __ ___  
 \ \ /\ / / | |/ / | |_ \ / _ \| '_ \ / __/ _ \| '_ ` _ \ 
  \ V  V /| |   <| |___) | (_) | (_) | (_| (_) | | | | | |
   \_/\_/ |_|_|\_\_|____/ \___/ \___(_)___\___/|_| |_| |_|

Karl Ferdinand Braun

V dnešním světě se Karl Ferdinand Braun stalo tématem velkého významu a zájmu pro stále širší publikum. Význam Karl Ferdinand Braun spočívá v jeho dopadu na různé aspekty společnosti, od ekonomiky po kulturu, politiku a životní prostředí. Karl Ferdinand Braun vyvolal debaty a kontroverze a byl dokonce předmětem výzkumů a studií, které se mu snaží porozumět jako celek. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Karl Ferdinand Braun, analyzujeme jeho význam, jeho vývoj v čase a jeho vliv na dnešní svět. Kromě toho prozkoumáme možná řešení a alternativy k výzvám, které Karl Ferdinand Braun představuje, s cílem nabídnout komplexní a aktualizovanou vizi na toto téma globálního významu.
Karl Ferdinand Braun
Narození6. června 1850
Fulda
Úmrtí20. dubna 1918 (ve věku 67 let)
New York
Místo pohřbeníAlter Dompfarrlicher Friedhof
BydlištěNěmecko
Alma materHumboldtova univerzita (do 1872)
Marburská univerzita
Štrasburská univerzita
Povolánífyzik, vynálezce a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita Tübingen
Technologický institut v Karlsruhe
Marburská univerzita
Juliova-Maxmiliánova univerzita ve Würzburku
OceněníNobelova cena za fyziku (1909)
čestný doktor Technické univerzity Vídeň
ChoťAmélie Bühler
PříbuzníPhilipp Braun a Wunibald Braun (sourozenci)
Funkceprofesor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Ferdinand Braun (6. června 1850, Fulda, Německo20. dubna 1918, New York, USA) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny.

Rodiště Karla Ferdinanda Brauna ve Fuldě

Braun studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně, kde získal titul v roce 1872; Dále se stal ředitelem Fyzikálního ústavu a profesorem fyziky ve Štrasburku (1895).

Jeho výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan, dále vedení elektrického proudu v elektrolytech a mezi jinými i mechanické teorie tepla. Dalšími jeho příspěvky do fondu vědy bylo vypracování teoretických základů Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnováhy, objev usměrňovacího účinku polovodičů (1874), konstrukce Braunovy trubice a oscilografu na principu katodových paprsků (1897). V následujících letech se věnoval bezdrátové telegrafii, což mu v roce 1909 přineslo Nobelovu cenu – druhou polovinu získal Guglielmo Marconi.

Literatura

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková: Nobelovy ceny za fyziku, Set out, Praha 1997, ISBN 80-902058-5-2

Související články

Externí odkazy